Jana je sama. Úplně sama. Samota ji úplně celou zaplnila. Nic jiného v ní není. Je zoufalá a neví jak dál. Jana obětovala svým dvěma dětem vše. Celý svůj život.
Janě je 53 let. Nemá žádné své koníčky, s manželem žijí spíš vedle sebe než spolu, má dvě tři kamarádky, možná spíš známé, ale dvě z nich už mají vnoučata takže nemají čas.
Jana si připadá vysátá, stará, ošklivá, nepotřebná, nedoceněná, nežádoucí a místo, aby cítila pýchu, že vychovala dvě šikovné děti má depku a možná i vztek.
Odchod dětí z domova je náročná etapa v životě rodičů. Každý jsme jiný, žijeme různě, proto i tuto část života prožíváme individuálně. Každý se s tím musí nakonec vypořádat sám, jako se vším. Ale ne nadarmo se říká, že štěstí přeje připraveným. Děti nepotřebují maminku 24/7, obzvlášť čím jsou starší, tím více ocení trochu volnosti a vlastní zodpovědnosti. I čas s prarodiči je pro děti velmi přínosný.
Takže – i když máte děti, je možné se věnovat své práci, pokud Vás naplňuje, stýkat se s kamarádkami, pěstovat své zájmy a udržovat partnerský vztah se svým manželem. Je to mravenčí práce, ale pokud budete důslední, můžete po odchodu dětí vidět místo prázdna a depky novou etapu života, která Vás bude bavit. A věřte, že i dospělé děti budou raději a častěji v kontaktu s matkou, která je spokojená a v pohodě.
